Každoročně stoupá počet občanů, kteří mají kromě mzdy ze zaměstnání ještě další příjem. Pro některé lidi je druhý příjem nutností, neboť pouze se mzdou rodina nevychází. Jiní zaměstnanci mají přivýdělek, aby si mohli dopřát vysněnou dovolenou nebo bydlení. Jak ovlivňují dva příjmy výši státního důchodu?

Výpočet státního důchodu v roce 2015 závisí na získané době pojištění a průměrné mzdě v současné hodnotě za odpracované roky. Průměrná měsíční mzda při výpočtu důchodu v roce 2015 se vypočítává z příjmů v letech 1986 až 2014. Dřívější příjmy se přepočítávají na současnou úroveň pomocí koeficientů zohledňujících inflaci. Do doby pojištění se započítávají odpracované roky a náhradní doby pojištění (např. péče o dítě do 4 let věku, péče o závislou osobu). Žádný rok nemůže být počítán pro důchodové účely jako dva roky. Zaměstnancům pracujícím na standardní pracovní smlouvu pro dva rozdílné zaměstnavatele se dané období souběžné práce počítá do doby pojištění vždy pouze jednou.

Co když se z příjmu neplatí sociální pojištění?

Výpočet důchodu závisí pouze na příjmech, ze kterých bylo zaplaceno sociální (důchodové) pojištění. Příjmy, ze kterých není zaplaceno sociální pojištění, nemají na výpočet státního důchodu vliv. Zaměstnanci, kteří mají druhý příjem plynoucí např. z dohody o provedení práce s měsíční odměnou 10 000 Kč a méně, z pronájmu nebo z kapitálového majetku, by měli počítat s tím, že tyto příjmy výši průměrné mzdy za odpracované roky neovlivňují, neboť z těchto příjmů se neplatí sociální pojištění.

Praktický příklad 1)

Paní Nováková měla v letech 2013 a 2014 příjem ze zaměstnání vždy 23 000 Kč měsíčně v současné hodnotě. Současně si přivydělala každý měsíc na dohodu o provedení práce. Měsíční odměna byla 8 000 Kč v současné hodnotě. Vyměřovací základ paní Novákové za roky 2013 a 2014 bude 276 000 Kč (23 000 Kč x 12 měsíců). Příjem z dohody o provedení práce se nebude paní Novákové do výpočtu důchodu započítávat.

Praktický příklad 2)

Paní Veselá měla v letech 2012 až 2014 příjem ze zaměstnání měsíčně ve výši 20 000 Kč v současné hodnotě. Paní Veselá měla navíc ve všech třech letech příjem z pronájmu za celý rok ve výši 100 000 Kč. Vyměřovací základ paní Veselé za roky 2012 až 2014 bude vždy 240 000 Kč (20 000 Kč x 12 měsíců). Příjem z pronájmu dle § 9 zákona o důchodovém pojištění nebude mít vliv na výpočet státního důchodu paní Veselé.

Výkon samostatné výdělečné činnosti

Někteří zaměstnanci si přivydělávají samostatnou výdělečnou činností. Samostatná výdělečná činnost je vedlejším zdrojem příjmu. Výkon vedlejší samostatné výdělečné činnosti je zvýhodněn. Z příjmu do limitu se neplatí sociální pojištění. Za celý rok 2014 se neplatilo sociální pojištění do hrubého zisku 62 261 Kč. Pro rok 2015 je limitem částka 63 865 Kč. Když zaměstnanec z přivýdělku z vedlejší samostatné výdělečné činnosti neplatí sociální (důchodové) pojištění, tak se opět tento příjem nezapočítává do výpočtu státního důchodu, ať už starobního nebo invalidního.

Praktický příklad 3)

Zaměstnankyně paní Černá měla po celý rok 2014 měsíční mzdu 26 000 Kč. Současně paní Černá měla hrubý zisk (příjem - výdaj) ze samostatné výdělečné činnosti, kterou po celý rok 2014 vykonávala jako vedlejší zdroj příjmu ve výši 60 000 Kč. Paní Černé se při výpočtu důchodu v roce 2015 bude jako vyměřovací základ za rok 2014 počítat částka 312 000 Kč (26 000 Kč x 12 měsíců).

Dva příjmy a placení sociálního pojištění

V případě, že je z obou souběžných příjmů placeno sociální pojištění, tak se do vyměřovacího základu za daný rok počítají oba příjmy. Vyměřovací základ za daný rok je vyšší a z tohoto důvodu je následně vyšší i státní důchod. Rozhodně však neplatí, že občan pracující pro dva zaměstnavatele za stejnou hrubou mzdu má dvojnásobně vysoký státní důchod jako jeho kolega pracující za stejnou hrubou mzdu, ale pouze pro jednoho zaměstnavatele.

Praktický příklad 4)

Ve zjednodušeném příkladu budeme počítat, že pan Nový pracoval po celý produktivní život současně pro dva zaměstnavatele a jeho hrubá měsíční mzda byla vždy 21 500 Kč v současné hodnotě. Měsíční příjem pana Nového byl tedy 43 000 Kč (2 x 21 500 Kč) v současné hodnotě. Pan Nový získá dobu pojištění 41 let. Pan Kučera pracoval pro jednoho zaměstnavatele s hrubou mzdou 21 500 Kč a získá dobu pojištění 41 let. Pan Nový bude mít dle výpočtové formule důchodu roku 2015 měsíční důchod ve výši 14 605 Kč. Pan Kučera bude mít měsíční důchod 11 167 Kč.

Nový občanský zákoník výslovně upravuje problematiku škody způsobené zvířetem oproti původní právní úpravě. Jakým způsobem tedy stanovuje odpovědnost vlastníka zvířete a dalších osob nový občanský zákoník? Ačkoliv vlastníci zvířat jsou přesvědčeni o výcviku svého mazlíčka a nemožnosti uškodit někomu jinému, opak je mnohdy pravdou. Zvíře je „jen“ zvíře, které se může chovat nepředvídatelně a způsobit druhému člověku doživotní újmu na zdraví. Zákonodárce si byl této skutečnosti vědom, a proto nový občanský zákoník deklaruje poměrně přísnou odpovědnost za škodu způsobenou zvířetem.

Odpovědnost vlastníka a dalších osob

Nový občanský zákoník stanovuje, že způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem. Vedle vlastníka zvířete tedy odpovídá za způsobenou škodu taktéž osoba, které bylo zvíře svěřeno, či jej chová nebo používá. Zákon tak stanovuje solidární povinnost k náhradě újmy mezi vlastníkem a tímto faktickým držitelem zvířete.

Škoda způsobená „privilegovaným“ zvířetem

Výše uvedená přísná odpovědnost za škodu způsobenou zvířete je částečně zmírněna u některých skupin zvířat. Nový občanský zákoník uvádí, že slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání (např. hlídací pes) či k jiné výdělečné činnosti (např. krávy na mléko) nebo k obživě (např. slepice chovaná pro vajíčka), anebo slouží-li jako pomocník pro osobu se zdravotním postižením (např. vodicí pes), zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil.

Důkazní břemeno tíží poškozeného

Poškozený by měl kontaktovat policii v případě, že utrpěl újmu způsobenou zvířetem a vlastník nebo jiná osoba odmítá svou odpovědnost, či újmu zlehčuje. V případném sporu o odškodnění způsobené újmy je právě poškozená strana zatížena důkazním břemenem. Vlastníkům zvířat lze doporučit vyhledat vhodný pojistný produkt, který bude pokrývat veškeré možné újmy, jenž může zvíře způsobit.

Každý případ škody způsobené zvířetem je nutné chápat individuálně. Budete-li řešit obdobný případ, lze jedině doporučit konzultovat s právníkem k posouzení veškerých aspektů vašeho případu, a to zejména s ohledem na neustálý vývoj rozhodovací praxe soudů a samotné legislativy.

Nový občanský zákoník

§ 2935

(1) Odňala-li třetí osoba svémocně zvíře vlastníku nebo osobě, které vlastník zvíře svěřil, nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama, prokáže-li vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, že odnětí nemohli rozumně zabránit; jinak společně a nerozdílně s nimi.

(2) Kdo zvíře svémocně odňal, nemůže se zprostit povinnosti k náhradě.

Výpočet důchodu závisí na celém průběhu pojištění. Někteří občané mají problém některé odpracované roky vydokladovat. Jak se v takovém případě vypočítává státní důchod? Jak vysoký bude státní starobní důchod závisí na získané době pojištění a osobním vyměřovacím základu. Do doby pojištění se počítají odpracované roky a náhradní doby pojištění (např. studium před rokem 2010 v zákonném rozsahu, péče o děti do 4 let věku, evidence na úřadu práce v zákonném rozsahu). Osobní vyměřovací základ při výpočtu důchod v roce 2015 se vypočítává z příjmů, ze kterých bylo zaplaceno sociální (důchodové) pojištění, v letech 1986 až 2014. Osobní vyměřovací základ je zjednodušeně řečeno průměrná měsíční mzda v současné hodnotě, dřívější výdělky se při výpočtu přepočítávají na současnou hodnotu pomocí koeficientů. Výpočet důchodu je tedy složitý a ovlivňuje ho průběh celého produktivního života.

Co když chybí doklady?

Někteří občané měnili častěji pracovní místo. Někteří zaměstnavatelé neplnili řádně své povinnosti, ukončili svoji činnost nebo se "zatoulaly" doklady. V takových případech se může snadno stát, že údaje v informačním systému ČSSZ neodpovídají skutečnosti a pro žadatele o důchod nejsou příznivé, neboť jsou v průběhu pojištění mezery, které by znamenaly nižší státní důchod. Každý žadatel o důchod by se měl v předstihu zajímat o svoji dobu pojištění, aby údaje v informačním systému ČSSZ odpovídaly skutečnosti. Ověřit si to lze prostřednictvím IOLDP (Informačního osobního listu důchodového pojištění). V tomto tiskopise jsou uvedeny údaje, která má ČSSZ ve své databázi. O tento doklad si může každý občan jedenkrát ročně zažádat na ČSSZ. Případné nesrovnalosti je vhodné co nejdříve řešit. V opačném případy by byl státní důchod zbytečně nižší.

Jak prokázat odpracované roky?

Když údaje uvedené v IOLDP neodpovídají skutečnosti, potom je zapotřební danou nesrovnalost napravit. Např. kontaktovat bývalého zaměstnavatele, aby splnil svoji zákonnou povinnost. Když nelze bývalého zaměstnavatele kontaktovat, tak je potřeba v součinnosti s pracovníky OSSZ danou situaci řešit. Jestliže má budoucí žadatel o důchod patřičné doklady k prokázání zaměstnání, tak je potřeba je doložit (např. pracovní smlouvu, zápočtový list, výplatní pásky, mzdové listy...).

Co když se nepodaří prokázat příjmy?

Někdy se podaří budoucímu žadateli o důchod prokázat potřebnou dobu zaměstnání, ale nepodaří se již prokázat příjmy v daném období. V takovém případě nemusí mít žadatel o důchod strach, že se mu v daném období nebude počítat žádný příjem. Neprokázání příjmů znamená, že toto období nebude mít žádný vliv na výši osobního vyměřovacího základu. Při výpočtu důchodu bude toto období považováno jako vyloučená doba pojištění - stejně jako např. nemoc. Nedojde tedy ke snížení průměrné mzdy za odpracované roky. Jestliže však v daném období měl žadatel o důchod vyšší příjmy než obvykle, tak je zahrnutí tohoto období jako vyloučené doby pro něj nevýhodné, jak si ukážeme na zjednodušeném praktickém příkladu.

Praktický příklad

Paní Nováková měla v letech 1986 až 1994 průměrnou měsíční mzdu v současné hodnotě 25 400 Kč. V letech 1995 až 1996 měla průměrnou měsíční mzdu v současné hodnotě 50 800 Kč. V letech 1997 až 2014 měla průměrnou měsíční mzdu v současnou hodnotě 25 400 Kč. Zaměstnavatel paní Novákové z let 1995 a 1996 po dvou letech fungování zanikl. Tento bývalý zaměstnavatel neplnil zákonné povinnosti. Paní Novákové se podařilo prokázat odpracovanou dobu, nikoliv však příjmy z let 1995 a 1996. Vypočítáme si důchod paní Novákové, jestliže získala dobu pojištění v rozsahu 42 let dle legislativy roku 2015.

a) Výpočet důchodu, kdyby se paní Novákové podařil doložit i příjem v letech 1995 a 1996. Osobní vyměřovací základ by byl v tomto případě 27 134 Kč, protože v letech 1995 a 1996 měla paní Nováková dvojnásobně vysoký příjem oproti ostatním rokům.

b) Výpočet důchodu při neprokázání příjmu v letech 1995 a 1996 a vyloučení těchto příjmů z výpočtu. Osobní vyměřovací základ by byl 25 385 Kč (v některých letech jsou přestupné roky, a proto při přepočtu na měsíční hodnotu za celé období je průměrná měsíční mzda o něco nižší než 25 400 Kč).

Závěrem

Nedoložení příjmů v letech 1995 a 1996 znamená pro paní Nováková nižší státní důchod o necelých 300 Kč. Důvodem je skutečnost, že v daných dvou letech měla zrovna svoji mzdu dvojnásobně vysokou oproti ostatním rokům. V případě, že by se však dané období při výpočtu důchodu nehodnotilo jako vyloučená doba pojištění, tak by byl státní důchod 11 731 Kč, neboť osobní vyměřovací základ by byl z důvodu zprůměrování 23 633 Kč. Jestliže se příjmy v jednotlivých letech příliš neliší, tak je uplatnění principu vyloučené doby pro občany, kteří nemohou doložit v daném období příjmy, příznivé a brání poklesu důchodu.

Společnost BNP Paribas Plan, správce oblíbených a dříve hojně prodávaných fondů Target Click Fund (TCF) uvažuje o tom, že tyto fondy předčasně uzavře, nebo alespoň ty nejdelší z nich. Důvodem je dlouhodobě stabilní prostředí nízkých úrokových sazeb, kdy se v click fondech obecně zamyká výnos – tedy snižuje podíl výnosové složky ve fondu – výrazně rychleji, než jak jejich tvůrci plánovali, a to tím spíše, pokud fond nabízí od počátku 100% zajištění vstupního kapitálu, tak jak tomu je u TCF od BNP. Tento produkt je dnes na všech horizontech již zcela zainvestován na peněžním trhu, kde až do konce trvání fondu nebude možné investorům přinést původně očekávané zhodnocení. Tento stav je u click fondů konečný, takový fond se již nikdy nemůže odemknout a znova začít svým investorům vydělávat, a to ani kdyby se na trh vrátily vyšší úrokové sazby.

Samotné BNP se k problému staví čelem a doporučuje svým investorům přestup do "TCF druhé generace": do click fondů řady Easy Future. Jde o velmi podobný investiční nástroj, který však již počítá s prostředím, které tu dnes panuje, a tak nabízí jen 70% ochranu vstupního kapitálu s tím, že tento podíl se postupem doby mírně navyšuje. Pro výnosovou část portfolia fondu tak zbývá dost prostoru, aby svým investorům přinesla dostatečný zisk dříve, než se fond zamkne.

Prodejem TCF byla dříve známa především společnost ATLANTIK finanční trhy, a.s., která ve spolupráci s ABN AMRO AM, tvůrcem TCF, tuto fondovou řadu na český trh uvedla. Poté, co obě společnosti v roce 2008 koupila skupina Fortis, správa TCF přešla na BNP Paribas Plan, nicméně Atlantik dále stavěl na TCF jako na jednom ze základních pilířů své nabídky. Proto má dnes v tomto produktu velice významný podíl majetku pod správou, což představuje určitou nesnáz, zvláště poté, co BNP nedávno snížila správcovský poplatek u TCF na nulu. Atlantik proto v těchto dnech přikročil k hromadnému oslovování svých klientů, kdy jim aktivně nabízí poloautomatizovaný přestup do J&T Life, skupinového řešení ve stylu life-cycle.

Analytikové Freedom Financial Services s.r.o. vyzývají své partnery, aby informovali zákazníky vlastnící TCF o vývoji situace na trhu a vyzvali je k diskuzi nad případným prodejem podílových jednotek fondu. Pokud se bude zákazník zajímat o reinvestování, měl by znova zvážit parametry svého investičního záměru a vyhodnotit, zdali je vhodné opět nakupovat podíly v click nebo life-cycle fondech. Přednastavená poloautomatická řešení, která jim bude kdokoli představovat, aniž by detailněji znal jejich situaci, mohou být velice nevyhovující. Každý investor, který si není jistý svým řešením, by měl využít služeb nezávislého, tedy klientem placeného investičního poradce, který mu poskytne individualizovanou službu.

Způsobí nevinný článek poradenskou paniku?

Před několika dny proběhl českým internetem článek respektovaného komentátora Jana Traxlera s názvem Konec zlaté éry dluhopisů. Článek byl nejprve zveřejněn na serveru finez.cz, poté ho převzaly další servery pod neméně bulvárním nadpisem Dluhopisy, tučná léta končí.

Autor zde nejprve uvádí základní souvislosti mezi cenou dluhopisů a výnosem do splatnosti a také upozorňuje na to, jak je nízký výnos zásadně ovlivňován zdaněním, posléze nám přibližuje situaci na dluhopisovém trhu na příkladu desetiletého českého vládního dluhopisu. Pod provokativním mezinadpisem „Skončilo 35 let hojnosti“ poté rozvádí názor některých analytiků, že zažíváme změnu trendu vývoje cen dluhopisů. Článek uzavírá kapitola s ještě provokativnějším titulkem „Přijde minimálně 10 let bídy“. Autor sice přiznává, že názory na změnu trendu nemusí být pravdivé a že je těžké odhadovat další vývoj, tvrdí, že osobně si nemyslí, že by ceny dluhopisů měly dál strmě padat a že není důvod panikařit (jde o doslovné citace), přesto pojmenovává bublinu na dluhopisových trzích, která má prý gigantické rozměry. Varuje před (opět citujeme) sebevražednou kombinací nízkého výnosu do splatnosti a rizika poklesu cen v důsledku růstu úrokových sazeb. Vše korunuje tučně psaným upozorněním, že většina dluhopisových fondů bude mít v příštích deseti letech záporný výnos.

Názory pana Traxlera respektuji, přesto se domnívám, že vyznění článku není šťastné a že může ve čtenářích vzbudit i takové dojmy a názory, které si snad autor ani nepřál vyvolat. Pokud jsou navíc mezi těmito čtenáři méně zkušení poradci, mohou být následky – aniž bych chtěl přeceňovat čtenost článku – opravdu plošné a proto dost nepříjemné. Je dobré vnímat, že podobní lidé mají nouzi o dobré informace a cítí po nich hlad, pročež jsou na tak silná slova, kterých je článek plný, přehnaně citliví. Nejde tu ani tak o to, zdali má pan Traxler pravdu či nikoli, zda se jeho očekávání splní nebo ne, či jestli s ním souhlasíme nebo nesouhlasíme. Místo polemiky je dobré zachovat chladnou hlavu a připomenout si několik dobrých zásad poučeného dluhového investora:

Zásada první: Uznejme, že na dluhopisech není nic ďábelského

Dluhové nástroje vždy byly a nadále jsou nezastupitelnou částí konzervativních portfolií, jde o prostředky, které sice každý poradce nemusí nutně preferovat, někdo je může i aktivně podvažovat, každopádně dobrý poradce je rozhodně nesmí ignorovat nebo se jich nemístně bát; stejně jako by bylo chybou, kdyby k nim investor zbytečně získal předsudky. Je dobré vědět, jak trh s dluhopisy funguje, co jsou dluhopisy zač a co od nich čekat. Popisovaná situace je koneckonců přirozená a svým způsobem normální. Dá se jí nejen přizpůsobit, ale někdy i využít. Ne všem bude vždy vadit dočasný pokles ceny nebo naopak pokles výnosu do splatnosti. Škoda, že autor nedává více prostoru zdůraznění faktu, že tyto faktory působí proti sobě, než varování před jejich souběhem.

Zásada druhá: Následujme ty, kdo počítají s tím, co přijde

Portfoliomanažeři fondů, a zvláště těch velkých a nečeských, nejsou žádní hlupáci, dá se předpokládat, že mají lepší informace než my, stejně jako se dá spolehnout na to, že to nejsou jen výběrčí management fee, ale že sami mají zájem na zisku svého fondu. Současnou situaci čtou a na budoucnost se chystají. Například následkům zvyšování úrokových sazeb se dá čelit snižováním durace portfolia; pak investorovi, který si myslí, že je to dobrý nápad, stačí vesele následovat ty, kteří to tak dělají. Podobně lze prohlásit, že pokud někomu vadí pokřivenost světa státních dluhopisů, ať sleduje ty, kdo nakupují korporátní nebo konvertibilní dluhopisy. Bylo by rozhodně chybou zavrhnout dluhové investování jako celek a myslet si, že si z budoucnosti všichni zoufají a že nikdo neví, jak z ní ven.

Zásada třetí: Buďme dobrovolně součástí hry

Útočí na nás silná slova o bublinách? Nechme na hlavě. Uvědomme si raději, co se děje v reálu už desítky let. Copak se státní dluhopisy běžně splácí přebytky z národního hospodářství? Jistě že to celé je hra s čísly, hra s na vytloukání klínu klínem, hra na výrobu peněz. Ale tato hra funguje a dokud z toho mají lidé užitek, a to mají, hlášku GAME OVER nespatříme. Navíc bublina je bublinou zejména tehdy, když o ní nikdo neví; zde se však jedná o divadlo, které dokáže popsat každý poloslepý web, my jsme toho příkladem. Kdo bublinu vnímá, ať ji využije; mimo ať zůstane ten, kdo na to nemá. Přiznejme si však: je vůbec možné zůstat mimo universum státních dluhů, a to bez ohledu na to, zdali držím jedinou podílovou jednotku dluhopisového fondu, zda jich mám milion nebo ze strachu raději nic? Bubliny jsou dnes globální záležitostí a postihnou vždy všechny. Nemějme ambice se jim vyhnout: raději pracujme s penězi tak, aby nám bubliny nevadily. Nestůjme alibisticky mimo, to je iluze, raději si dobrovolně a uvědoměle přisedněme ke stolu.

Slyšeli jsme špatné zprávy?

Slyšeli jsme, že „většina“ bude v mínusu. Většina? Jaká většina? Většinový počet fondů? Koho ale zajímá kvantita a průměrnost? Pokud nevíte, jak realizovat zisk na dluhopisech jinak než nakoupit reprezentativní vzorek „většiny dluhopisových fondů“, teprve pak je opravdu namístě říci: Pámbů s Vámi! Většina klientů Freedom však rozhodně v mínusu nebude.

Název původního článku by asi měl znít jinak: Dluhopisy, slepá léta končí. To je varování, které byste si mohli z našeho povídání odnést: Rozhodně končí časy, kdy stačilo jen zavřít oči a zapíchnout tužku do seznamu dluhopisových fondů. Můžeme se přitom ptát: A to má být špatně? Ano, pro špatné poradce je to špatná zpráva – pro ty dobré naopak.

Česko si zažívá svých pět minut slávy, neboť populárnímu americkému webu cultofmac.com posloužilo jako názorný příklad bohatství společnosti Apple.

Video můžete zhlédnout zde:
https://youtu.be/85OOlrlHh4A

Oním „bohatstvím“ se tu sice, jak se zdá, myslí jen výše prostředků na účtech, nicméně o to je možná tato informace zajímavější. Udává se zde částka 203 miliard dolarů a následně se pro názornost vypočítává, co tato suma představuje. Například 270 cest na Měsíc. Nebo prý pětinásobek hodnoty všech baseballových týmů americké ligy. Takováto přirovnání běžného Čecha příliš neohromí, za americkou bejzbólovou ligu by tu nikdo nedal ani zlámanou grešli a o nákladech na cestu na Měsíc máme ještě mlhavější představu než o majetku Apple (nápověda: dle tohoto videa je to ekvivalent 15 km české dálnice). Hlavní zajímavostí tak zůstává, že dle tvůrců klipu je to částka odpovídající HDP naší země. Zajímavé, není-liž pravda? Rádi milým Američanům posloužíme jako měřítko. Možná by stálo za to navrhnout mezinárodním metrologickým institutům republiku coby novou jednotku SI, jako etalon pro „fakt velkou firmu“. Našemu ministru financí by se to jistě zamlouvalo.

Nicméně – pokud Vás tato srovnání oslovila a usuzujete z nich na stabilitu společnosti Apple, pročež stojíte o to také si z Jablka něco ukousnout, můžeme Vám pomoci. Umíme Vám zprostředkovat nákup akcií této společnosti, pokud si myslíte, že je to dobrý nápad. Je jasné, že pro nákup tohoto fenoménu už dávno uplynula ta správná doba, pokud byste chtěli nakupovat za dobrou cenu vzhledem k fundamentální hodnotě společnosti, tedy s dostatečně velikým margin of safety (bezpečnostním polštářem). Před pěti lety byla hodnota akcie třetinová než dnes… Možná Vás ale zaujmou dividendy, které společnost vyplácí (dividendový výnos 1,79 %). Nebo násobek zisku (PE Ratio), za kterou je nyní Apple k mání: 13,45. Nebo cokoli jiného, třeba hodnota značky (což je naprostá špička, docela jako Google) nebo právě hotovost na účtu, jakkoli je ono udávané číslo 203 mld. $ podivné (kdyby to byla pravda, představovalo by to třetinu tržní kapitalizace společnosti nebo třeba 4000 $ v hotovosti na akcii). Ať už je Vaším důvodem cokoli, uznáváme, že jako „akciová pojistka“ nám Apple snad posloužit může.

Abychom nechodili dlouho kolem horké kaše: možná by pro Vás bylo zajímavé koupit si Jablko spolu s ostatními americkými blue-chips s výnosem zajištěným do české koruny. V tom případě by byl dobrou volnou například fond Pioneer Funds - U.S. Pioneer Fund (LU0510267130). Přijďte a popovídáme si! Máme tu samozřejmě i podobné řešení pro ty, kteří Apple nesnášejí: Fidelity Funds - Global Dividend Fund (LU0979392924). Rádi pomůžeme každému, kdo si nechá poradit.

Snaha o regulaci hypotečního trhu ze strany Evropské Centrální Banky i České Národní Banky směřuje k restrikcím proti tzv. “stoprocentním” hypotékám. Je velmi jednoduché vyslovit soud, že stoprocentní hypotéky jsou špatné a rizikové, ale může to být také trochu krátkozraké a zaměřené hlavně na obavy o banky. Samozřejmě rozdílné pohledy budou mít skalní zastánci regulací a restrikcí a ti, kteří věří zejména ve volnou ruku trhu. 

Na první pohled by mohlo jít o chválihodnou snahu omezit rizikový prvek trhu, chránit klienty (nebo spíš banky) před neuváženým úvěrováním vlastního bydlení. Při druhém pohledu z praxe se může tato snaha míjet účinkem, může zavádět nepřiměřenou regulaci a řešit důsledky místo příčiny. Jsem přesvědčen, že samotná neschopnost splácet hypotéku je převážně důsledkem jiných neúčelových spotřebitelských úvěrů a půjček a v případě samotných hypoték pak zejména jejich nevhodného nastavení např. krátké splatnosti a vysoké splátky s neuváženým cílem co nejrychleji úvěr splatit.

Dle ČNB a její zprávy o finanční stabilitě publikované v posledních dnech máme v této chvíli aktuální trh stabilní a není čeho se bát, ale je potřeba proti tomuto potenciálnímu nebezpečí “preventivně zakročit”. Na trhu je něco mezi 10-15% hypoték nad 90% zástavní hodnoty nemovitosti. Realitou je, že nad 100% půjčuje hypotéky v podstatě jediná banka a pak je to spíš na individuální “pohovor” s bankou. Nicméně 100% hypotéka je otázkou zejména adekvátního ocenění nemovitosti, kdy je dnes běžné, že hodnota nemovitosti stanovená odhadem je často pod současnou úrovní tržní hodnoty, za kterou se nemovitost prodává. To lze zase považovat za následek dřívější hypoteční krize a reakce na nepřiměřené nadhodnocování cen nemovitostí a jejich přemrštěných cen v uplynulých letech.

Lepší by tak bylo, kdyby se zamýšlená regulace zaměřila na omezení, kdy nebudou 100% hypotéky poskytovány pouze klientům s nízkou bonitou, na hranici schopnosti splácet nebo na nemovitosti v určitých regionech s vyšším rizikem propadu jejich cen apod. Není důvod, jako obvykle, regulaci dohnat 'ad absurdum' a neumožnit tyto hypotéky klientům s dostatečnou bonitou, kteří chtějí nemovitost pořídit i jako 2. a další nemovitost (např. pro své děti), jako investici, a nechtějí do ní uvázat své aktuální finanční rezervy. Není důvod tímto způsobem komplikovat dostupnost bydlení např. mladým klientům, kteří si zajistili dobré a stabilní zaměstnání, mají perspektivní vzdělání, bydlí ve větším městě, ale než by naspořili dostatečné množství vlastních finančních prostředků, budou muset v nájmu platit do nemovitostí někoho jiného, namísto aby již spláceli své vlastní bydlení.

Taková regulace nakonec stejně povede jen k dalšímu rozšiřování už tak časté, a někdy i dost sporné praxe, jako je dofinancování hypotéky úvěrem ze stavebního spoření (často na novou, tzv. čistou smlouvu ve formě překlenovacího = dražšího úvěru), což se nakonec může rovnat horšímu řešení než je samotná stoprocentní hypotéka. Pro klienta to totiž může znamenat v součtu vyšší měsíní splátky a tím i větší nebezpečí, že nebude schopen dostát vlastním závazkům - o nemovitost přijde a její prodej nebude tím spíš stačit na úhradu všech jeho dluhů s nemovitostí souvisejících. Nikdo také neukázal přesvědčivé statistiky, v kolika případech klienti o nemovitost přišli opravdu jen v důsledku neschopnosti splácet svou stoprocentní hypotéku a v kolika případech bylo příčinou takové osobní krize další zaúvěrování klienta v drahých spotřebitelských úvěrech a nebankovních půjčkách, kreditkách a kontokorentech. V této oblasti by naopak bylo mnoho prostoru pro vymýšlení prospěšných regulací.

Co nám říká praxe? Problémem nejsou stoprocentní hypotéky, ale to komu se poskytují a za jakých okolností. Co kdyby se banky, včetně té naší národní, raději vrátili k jádru pudla? Nechť se zlepšují i zpřísňují procesy vyhodnocení bonity a schopnosti splácet především tento typ “rizikovějších” hypoték. Nechť se omezí poplatky a sankce, pokud bude klient potřebovat prodloužit splatnost. Ať mají banky povinnost být tak vstřícné při potížích klienta se splácením jak ukazují ve svém marketingu často na hony vzdálenému realitě. Jinak, ale pokud možno logicky, omezme 100% hypotéky třeba i vyšším rozdílem v úrokové sazbě, omezme povolený podíl objemu takových hypoték pro každou banku. Prostě něco rozumnějšího, než je neuváženě a nesmyslně vymítíme z trhu úplně …

Programy životního cyklu (v článku je budeme nazývat PRŽIC) jsou nadstavbové produkty investičních společností nebo obchodníků s cennými papíry, kteří s použitím vlastních nebo cizích otevřených podílových fondů cílují majetek klienta pod svou správou k prodeji v předem určené datum. V naprosté většině jde o majetek ukládaný průběžně pravidelně.

Program funguje tak, že investor si určí den, kdy chce investici jednorázově zlikvidovat, tedy skončit s nákupy a vše prodat. Dokud k tomu okamžiku zbývá dlouhá doba, nakupuje a drží převážně akcie. V předem určeném okamžiku vzhledem k době do konce programu se mu část nakoupených akcií vymění za dluhopisy a přiměřeně se upraví struktura dalších nákupů. To se děje opakovaně tak dlouho, dokud nějakou dobu před koncem investor neskončí s celým majetkem v těch absolutně nejkonzervativnějších pozicích. Pak přestane posílat peníze, podílové jednotky se obratem prodají a PRŽIC končí.

Důležité je si uvědomit, že PRŽIC sám není otevřeným podílovým fondem, nemá ISIN ani statut a zejména nemá vlastního portfoliomanažera, není to nic jiného než určitý předem daný plán, jak dlouho před koncem programu investorovi vyměnit volatilnější fondy za fondy, jejichž cena méně kolísá. To se děje zcela automaticky v přibližně pěti až deseti krocích, přičemž aktivita programu ve vyměňování cenných papírů stoupá s přibližujícím se datem prodeje. Dále je nutno podotknout, že v literatuře se někdy pojem „program životního cyklu“ chápe šířeji, přičemž se do něj zahrnují i tzv. target-click fondy nebo proměnlivá portfolia penzijních společností, pro účely tohoto článku však PRŽICem nazýváme právě jen ony nadstavbové programy-autopiloty, které schematicky zdefenzivňují mix podílových fondů.

První „target-date“ fondy se objevily v roce 1990 v USA, do českých zemí je pár let poté jako první uvedla společnost Conseq, která si dle svého upravila řešení od společnosti Fidelity. Vzhledem k tomu, že tento produkt má typicky balíčkový charakter a že umožňuje zajímavý jednorázový nezastropovaný a nestornovatelný provizní příjem, okamžitě se ujímá u velkých makléřských sítí,  a protože to nejlépe funguje na dlouhých horizontech, je prodáván jako univerzální penzijní řešení. Když si ostatní české investiční společnosti po několika letech uvědomily fenomenální prodejní úspěch conseqáckého Horizont Investu, neváhali přijít s vlastními programy, které se od svého vzoru skoro vůbec nelišily, pro jistotu. Tak vznikl například Partner Invest od ČP Investu nebo Rentier Invest od Pioneeru. Většina PRŽICů na českém trhu prošla pouze drobným vývojem, naposledy při příležitosti zavedení tříletého daňového testu v roce 2014, kdy správcovské společnosti začaly v hojnější míře využívat fondy fondů, na jejichž vnitřní realokaci se test nevztahuje. Investičních společností, které dnes PRŽICy nabízejí, je více než jen ty tři vyjmenované, nicméně právě tito – díky intenzivní spolupráci s multilevely – si mezi sebe rozdělily trh. Ostatní obchodníci s cennými papíry, například společnost European Investment Centre, se snaží prorazit inovacemi, kdy si například klient může autopilota nastavit zcela individuálně, nicméně zatím bez větších ohlasů.

Jak se PRŽICy používají a proč jsou tak široce oblíbené?
Dle hrubých odhadů dnes používá PRŽICy v Česku jako hlavní investiční řešení devět z deseti poradců s licencí VZ, přičemž více než polovina z nich neprodává ze světa investic nic jiného než právě PRŽIC. Jde tedy o velice rozšířený investiční produkt. Jak se takový majstrštyk Consequ a jeho epigonům povedl?

Jednoduše: PRŽIC se prodává sám. Vychází totiž ze zlatého investorského pravidla, že na dlouhém investičním horizontu si při stejných požadavcích na riziko mohu dovolit agresivnější řešení než na krátkém investičním horizontu. Což je princip, který každý pochopí a který je obecně uznáván – třebaže většinou nesprávně interpretován –, takže dobře zapadne do hospodských investorských úvah „když mi zbývá méně času před odchodem do penze, už nechci, aby se mi to moc hýbalo“, které jsou tak pochopitelné. Vedle toho každý PRŽIC má tu ohromnou výhodu, že díky osobní volbě konečného data se dá každá smlouva prodat jako produkt ušitý na míru investora, třebaže schéma, kterým se programy řídí, je vždy pro všechny stejné: přidaná hodnota poradenství v tomto případě spočívá pouze v tom, že poradce se s investorem shodne na datu ukončení programu a na výši pravidelné platby. Je to tedy produkt povšechně velice jednoduchý, což láká zejména poradenskou stranu barikády – investorské mase je volba produktu většinou ukradená, pokud jim poradce zaručí, že se od nich nečeká jiná aktivita než nastavení trvalého příkazu, hlavně že to funguje od pětistovky. Tato jednoduchost pro poradce-začátečníky a přístupnost pro investory-ignoranty je geniální koktejl, zaručený recept na prodejní úspěch. Neboť, přiznejme si, v multilevelech dělají většinu obchodů právě začátečníci a typickým klientem je pro ně právě strejček s pětikilem v kapse, který se o nic nezajímá a který se nechce starat. Účel použití „na penzi“ se s tím pak tak nějak přirozeně sveze, neboť to je investiční záměr, který má pochopitelně každý, i ten strejček, a protože PRŽIC je třeba prodat na co nejdelší dobu kvůli předplacené provizi a kamufláži tím způsobené škody. Takže se není čemu divit, že myšlenka PRŽIC byla ve výsledku poradenskou obcí uchopena jako všelék na stáří.

Pro koho jsou PRŽIC vhodné?
Poradci často tvrdí, že během své praxe potkali spoustu zákazníků, kteří měli požadavky jako ušité pro řešení pomocí nějakého programu životního cyklu. Ponechejme stranou, že obvykle se šijí řešení na míru požadavkům a nikoli obráceně – produkt nikdy není to určující. Vyjděme raději tazateli vstříc a namodelujme si společně vhodného investora pro PRŽIC. 

Bude to ten, kdo ví, že
a) bude potřebovat peníze jednorázově,
b) za hodně dlouhou dobu,
c) ovšem už teď přesně ví, který den to bude,
d) jaká náhoda, shodou okolností to bude v okamžiku, kdy může poslat poslední platbu,
e) investor má navíc výslovný požadavek, že portfolio se má na jednu stranu cílovat přesně na konkrétní datum, na druhou stranu však už několik let předtím nesmí podléhat žádným výkyvům (tyto požadavky jdou sice proti sobě, náš vzorový klient to ale vážně takto chce),
f) o svůj majetek se vůbec nechce starat, je mu lhostejné, kam ty peníze jdou a co se s nimi bude celou tu dobu dít, nechce o ničem rozhodovat,
g) svého poradce už nikdy nechce vidět, nestojí přece o to, aby ho sledoval a něco s jeho penězi v čase dělal, ale na druhou stranu je ochotný mu podepsat smlouvy na desítky let dopředu
h) a chce dávat pětistovku měsíčně.

Ideální klient dle představ investičních společností. Avšak ruku na srdce: vypadá toto zadání jako investiční záměr „zodpovědná tvorba renty“? Ani bych neřekl, tváří se to spíše jako plán sebevraha, který plánuje za třináct let skočit z okna… Nezlehčujme však vážnost situace. V naprosté většině případů se totiž PRŽICem řeší tak osudová záležitost, jako je vytvoření rezervy na stáří.

Pro koho naopak nejsou vhodné?
Především pro budoucí penzisty. Ouvej? Problém je v tom, že budoucí rentiér obvykle neví přesně, kdy bude peníze potřebovat: v horizontu dvaceti let, na jaký se PRŽICy prodávají, to většinou neví s přesností ani na dva roky, natožpak na den. Zato ví docela jistě, že prostředky bude čerpat průběžně, po dobu třeba stejně dlouhou, jako byla doba „spoření“. V tom tkví háček. Penzista skutečně nebude potřebovat své peníze všechny najednou. Nemá smysl určovat pevný investiční horizont. Víte, co odpověděl Warren Buffett, když se ho zeptali, jaký investiční horizont má nejraději? Prý že věčnost! Ano, správně by se mělo investovat dle zásad „věčných peněz“: tvořit a zamykat zisk, lidově řečeno „žít z úroků“. Tvůrci PRŽIC ovšem nesouhlasí. My se však ptáme: Proč by propána důchodce nemohl držet ani jedinou akcii? Že během dvaceti let trvání jeho penze nebude žádná příležitost, kdy bude rozumné tu akcii prodat a užít si zisku? Že si důchodce nemůže dovolit čekat? Proboha – kdo už teda jiný? Kdo další by mohl dlouhodobě držet akcie a žít z dividend než rentiér? Nikoli, Conseq a jeho nohsledi nesouhlasí, důchodcům nedají k akciím ani přičichnout. A dělají to hodně drasticky. Věřte nebo ne, ČPI Partner Invest dvanáct (!) let před koncem programu – to znamená dvanáct let před začátkem třeba dvacetileté (!!) renty – prodá klientovi třicet pět (!!!) procent akcií a nakoupí za ně něco jiného. To je partner na zabití. Hovořili jsme o zásadě zamykání zisků. Máme tu autopilota, který bývá prodáván jako hlavní výhoda PRŽICů a tváří se právě tak, jako by se o zamykání zisků snažil. Přiznejme si, že ten autopilot je… hodně hloupý. Neakceptovatelně pasivní. Akcie onen automat přestane nakupovat i v takové době, kterou jsme tu měli na přelomu let 2008/2009, a státní dluhopisy nakoupí s klidem indiána v době, jaká je dnes. Když to tak klientovi náhodou zrovna vyjde. Žádný problém. A co hůř: Kdyby ten indián od nazítří začal posílat klienta do konzervy, jen co se týká nových vkladů, to by se ještě pochopit dalo. Ale tak to nikdo nedělá. Oni opravdu skokově ze dne na den prodají i to, co už investor má z dřívějška! To, co drží třeba už deset let a vydělalo mu to tolik, že se vytvořil dostatečný bezpečnostní polštář – o tom více později.

Správně se zisky zamykají tak, že se prodá jen ta část portfolia, kde to dává smysl – správná část ve správnou dobu. Další průšvih PRŽICů spočívá v tom, že například Conseq Horizont Invest používá fondy fondů, takže když automat tuto pozici částečně prodává, zbavuje se od všeho trochu. Není možné vybrat si jen tu část, kde je to náhodou dobrý nápad. Smyslem tohoto článku není pomlouvat Conseq, takže raději nehodnoťme, nakolik jsou jejich fondy fondů samy o sobě podivné, protože ani v tom nejdivočejším snu o Horizont Investu, tedy o jeho Dynamickém portfoliu 10+, se nevyhnete fondům peněžního trhu. Ještě to totiž není vše, co by se tu dalo namítnout. Když už jsme u Horizont Investu, conseqácké fondy fondů jsou co do svého složení poskládány vzájemně velice podobně, liší se jen poměrem toho, kolik čeho mají, a navíc jsou z velké části zainvestovány „doma“. Fondy fondů pak v portfoliích Horizont Invest doplňují opět domácí fondy. Takže se vám tu sem tam stane, že s velkou pompou prodáte jednu pozici, abyste vzápětí z určité části nakoupili totéž zpátky. Geniální. Co je doma, to se počítá. Ale abychom si pořád nebrali na paškál jen nebohý Conseq, ČP Invest je v podstatě totéž v bleděmodrém.

Nebo třeba: Proč by měl propána za všech okolností platit axiom, že investor platí až do úplného konce programu, tedy že poslední nákup chce provést v tentýž měsíc, kdy ty pozice bude prodávat? Opravdu je rozumné vždy investovat tímto způsobem? Nenechat ty peníze vůbec pracovat? Nějak zajímavě pracovat? Řekněme, jaká je šance, že prostředky, které klient do programu naposílal poslední den, měsíc, rok – a to za poplatek rozhodně nezanedbatelný – přinesou adekvátní zisk? Na peněžním trhu…

Abychom se ve snášení argumentů o nesmyslnosti programů životního cyklu – ať už obecně nebo speciálně pro řešení stáří – nenechali příliš unést, raději skončeme. Nakonec si dovolíme podotknout jedinou obecnou námitku: Pokud jste poradce s PRŽICem v kapse, informujete své klienty, že při automatické realokaci portfolia podléhají jejich investice daňovému testu?

Čím nahradit programy životního cyklu?
V kontextu tohoto článku předpokládejme, že tazatel stojí o nahrazení PRŽICu u investičního záměru „tvorba strategických rezerv na řešení penze“. Kdo je zvyklý PRŽICy prodávat, nesnesl by pravděpodobně nic komplikovanějšího a nic s většími vstupními bariérami, ať už na vzdělání poradce nebo bonitu klienta, než je stávající používané řešení. To nezbývá než přijmout, i tak však je možné otázku – s povzdechem – zodpovědět. Co takhle zkusit klientovi koupit a držet jeden jediný fond fondů? Měl by to být mix s co nejvyšším podílem akciové složky, jak jen klient snese, a zejména je dobré dodržovat následující postup: Ať klient onen fond fondů přestane nakupovat zhruba tři roky před odchodem do penze, ať si pak místo toho posílá peníze na nějaký spořicí bankovní účet.

Dokončení příště

Článek vyšel v srpnovém vydání časopisu Profi PORADENSTVÍ & FINANCE

Společnost BNP Paribas Plan oznámila likvidaci všech fondů rodiny Target Click (TCF) k 4. 12. 2015. Nyní tedy příběh tárgetů spěje k finále. Vrahem není zahradník, jedná se o smrt přirozenou. Převapení? Nikoli. Chápeme, že majitelé TCF vnímají osud svého oblíbeného fondu negativně, nicméně považujeme za důležité upozornit na to, že tu nejde o nějakou zpronevěru ze strany francouzského správce či nedejbože českého obchodníka s cennými papíry. To ani náhodou, jde o přirozenou reakci specifického tržního mechanismu na dlouhotrvající prostředí extrémně nízkých úrokových sazeb. Tárgety se poslušně zamykaly, jak měly, akorát to volky nevolky musely udělat mnohem drastičtěji, než bylo v plánu. To je vše. Nejde o žádnou katastrofu, klienti o nic nepřijdou. Dostanou klíč k fondu totálně zamknutému do peněžního trhu. Pohoda. Jdem o dům dál. Jen kdybychom si nepředplatili vstupní poplatky na desítky let slastného inkasování garantovaného zisku.

Teprve v kontextu přítomnosti předplacených vstupních poplatků je třeba vnímat kauzu TCF jako problém. V tomto smyslu se úvodní věta článku jeví jako nečekané oznámení, neboť se obecně předpokládalo, že právě kvůli poplatkům BNP ponechá alespoň ty nejkratší z TCF doběhnout do konce a ty ostatní že zruší až příští rok. Rozhodnutí zlikvidovat vše a hned je výrazně proklientské a za to od nás BNP dostává palec nahoru. Zároveň platí, že jde o rozhodnutí, které se velice nezamlouvá všem nepoctivým investičním zprostředkovatelům, kteří tak nyní mají podstatně méně času udělat něco s tím, aby klientům nemuseli předplacené vstupní poplatky vracet.

Teoreticky by tedy mohli všichni majitelé TCF, kteří dosud nepodlehli vábení zprostředkovatelů k "dobrovolnému" zrušení svých targetových účtů, očekávat od svatého Mikuláše dárek v podobě vrácení alikvótní (nevyčerpané) části vstupních poplatků. Pro všechny by to jistě byl milý prezent, neboť jsme přesvědčeni, že každý investor jednou musí začít litovat, že si kdy nějaké vstupní poplatky předplatil. Bohužel se nedá předpokládat, že by Atlantik FT, tedy obchodník s cennými papíry, který za vypořádání TCF před klienty odpovídá, poplatky vracel rád, snadno a především rychle. Jedním dechem totiž musíme Atlantiku přiznat, že on z těchto poplatků nikdy neviděl ani korunu: všechny je rozdal investičním zprostředkovatelům. A jak známo, ti se se svými těžce vydělanými haléři loučí ještě o level méně raději. Game over? Samozřejmě že ne, dříve nebo později Atlantik ze zprostředkovatelů ty poplatky vymámí a pak je pošle těm, komu patří. My pro své zákazníky uděláme vše, aby to bylo spíše dříve než později. Jen se krapet obáváme, aby ze svatého Mikuláše nebyl přese všechnu naši snahu třeba svatý Ján a letní slunovrat. Kdoví, jakých kulišáren se do té doby naši klienti s TCF ještě od svých bývalých zprostředkovatelů dočkají.

Mezi velmi frekventovaná témata rozhovorů se zájemci o pojištění patří výběr vhodných pojistných rizik z oblasti někdy nazývané jako „bolestné“. Mezi tato pojistná rizika můžeme zařadit pojištění denní dávky v pracovní neschopnosti, pojištění denního odškodného za úraz a pojištění tělesného poškození úrazem. Častou otázkou klientů potom bývá: „Která z těchto variant je pro mne nejvýhodnější, ze které získám nejvíce finančních prostředků?“

Pro tato pojistná rizika platí odlišné pojistné podmínky. V případě denního odškodného a tělesného poškození může být pojišťovnou vyplaceno pojistné plnění pouze za úraz. Je-li sjednáno riziko denní dávky v pracovní neschopnosti, dochází k plnění při úrazu i nemoci, ale pouze pokud došlo k lékařem potvrzené pracovní neschopnosti pojištěného.

Mezi zásadní rozdíly patří odlišné metody výpočtu výše pojistného plnění. Denní odškodné za léčení úrazu se vypočte jako součin lékařem potvrzených dní léčení úrazu a sjednané pojistné částky. Tato potvrzená doba léčení však musí přesahovat karenční dobu, která bývá obvykle 7, 14, 21, 28 nebo 42 dnů, dle nastavení v rámci dané pojistné smlouvy a možností u konkrétní pojišťovny. Tuto hodnotu si zvolí klient v návaznosti na cenové podmínky jednotlivých variant a osobních preferencí. Horní hranici plnění tvoří oceňovací tabulka, která určuje maximální dobu léčení jednotlivých druhů úrazů. V případě vícečetných poranění se plní pouze za to nejrozsáhlejší. Plnění se vyplácí po ukončení doby léčení úrazu. V případě dlouhodobé léčby lze požádat o zálohové vyplácení ještě před jejím dokončením. 

Za tělesné poškození v důsledku úrazu předepisuje výši plnění oceňovací tabulka dané pojišťovny, která určuje procentuální rozsah tělesného poškození pro jednotlivé druhy úrazů. Výše plnění činí tabulkou daný počet procent ze sjednané pojistné částky. Dojde-li následkem úrazu k více tělesným poškozením na různých částech těla, pak se ve většině případů plní za součet procent za každé jednotlivé poranění. Ve zmíněném součtu však nejvýše za sto procent z pojistné částky. Výplata pojistného plnění je ve většině případů možná hned po stanovení diagnózy, není tedy třeba čekat na doléčení úrazu. U tohoto rizika se neuplatňuje karenční doba.

Pokud jde o pojistné riziko denní dávky v pracovní neschopnosti, zde většina pojišťoven stanovuje výši plnění jako součin lékařem potvrzených dnů pracovní neschopnosti a sjednané pojistné částky. Neplní však, na rozdíl od denního odškodného, za karenční dobu, která v případě pojistného rizika dávky v pracovní neschopnosti činí většinou 14, 28, 56 nebo 61 dní. Tuto dobu si zvolí klient v návaznosti na možnosti u dané pojišťovny. Někteří pojistitelé však plní za pracovní neschopnost způsobenou úrazem již od prvního dne. Podmínkou výplaty také je, že následkem pracovní neschopnosti došlo k poklesu příjmů. V případě nezaměstnaných tedy nemá smysl o sjednání tohoto pojištění uvažovat. Dále je třeba počítat s tím, že některé pojišťovny neplní za pracovní neschopnost zaměstnance, ke které došlo následkem pracovního úrazu, neboť zaměstnanec má v takovém případě příjem odpovídající výši mzdy a nedochází tedy k jeho poklesu.
 
Ze zmiňovaných pojistných rizik většinou doporučujeme dát přednost sjednání denní dávky v pracovní neschopnosti, protože jí lze pokrýt pokles příjmů v případě úrazu i nemoci. Co se vhodné pojistné částky týče, měla by pokud možno měsíčně vygenerovat takovou sumu, která v součtu se zbývajícími příjmy pokryje nezbytné měsíční výdaje. Nemělo by tedy jít o určitý druh finanční prémie za to, že došlo k úrazu. V některých případech sjednání denní dávky v pracovní neschopnosti není vhodné nebo ani možné, a to například z důvodu špatného zdravotního stavu zájemce o pojištění nebo u nezaměstnaných osob. Zda u těchto osob zvolit spíše denní odškodné nebo plnění za tělesné poškození, není zcela jednoznačné. Pokud srovnáme výši plnění za tato dvě pojistná rizika, při nastavení pojistných částek odpovídajících shodné výši pojistného, pak v případě vícenásobného poranění v jednu chvíli bude plnění za procentní tělesné poškození zpravidla výrazně vyšší, protože ve většině případů dojde k součtu jednotlivých procentních tělesných poškození. V opačném případě, tedy pokud nedojde k vícečetnému poranění, bývá plnění vyšší z pojistného rizika denní odškodné za úraz.

Ten první sbírá ceny a je vlajkovou lodí mezi fondy J&T Banky. V tom druhém se skrývá budoucí potenciál. Pojďme se na jednotlivé detaily a budoucí potenciál zeptat portfolio manažera obou fondů, Ing. Martina Kujala, CFA.

Jaký je zásadní rozdíl mezi oběma fondy?
Fond J&T Money investuje převážnou část aktiv poměrně koncentrovaně do investičních nápadů skupiny J&T.  Stejně jako u fondu J&T Bond se jedná především o dluhopisy, v menší míře to mohou být směnky a další aktiva.  J&T Bond rozkládá své investice kromě výše uvedeného i mimo "investiční svět J&T" na zahraničních trzích tzv. high-yield dluhopisů, pokud tam vidíme atraktivní růstový potenciál.

Proč jsou ale oba fondy v kategorii smíšené fondy?
Fondům jsme cíleně od počátku nastavili volnější mantinely pro případ budoucích úprav strategií. Ne, že bychom se chtěli nějak výrazně odchýlit od nynější dluhopisové strategie, ale takto mohu do fondu koupit např. konvertibilní dluhopis a využít opce ke směně dluhopisu za akcie dané společnosti. Následně si akcie v tomto fondu můžu nějakou dobu podržet. Další možností je za část prostředků nakoupit například realitní investice, pokud nabídnou zajímavější poměr rizika a výnosu. Toto bychom v úzké kategorii dluhopisových fondů nemohli udělat.

Na základě čeho usuzujete, že J&T Bond v sobě skrývá větší budoucí potenciál?
Nemám křišťálovou kouli, ale s tím jak klesají tržní úrokové sazby, odhaduji do budoucna nižší výnosový potenciál portfolia J&T Money. Pro letošní rok očekávám výnos fondu J&T Money okolo 3%. Ve srovnání s nulovým zhodnocením na běžných účtech nebo nízkých sazbách na termínovaných vkladech je to sice pořád atraktivní, ale investory s vyšším očekáváním nedávný výprodej na trzích podnikových bondů láká k pořízení mnohem výnosnějších investic. V aktuálním prostředí "slev a výprodejů" se nám do fondu J&T Bond daří nakupovat zajímavé dluhopisy s výnosy 7 i více procent p. a. do splatnosti.

Ale za cenu vyššího rizika…
Pokud berete míru rizika čistě podle kolísavosti, pak ano, J&T Bond je a bude kolísavější. Snažíme se ale kolísavost udržet v rozumné míře a v nepříznivých dobách, jako např. v době vrcholící rusko-ukrajinské krize, se držíme ve větší míře stabilnějších investic. V minulosti se nám dařilo být s ukazatelem kolísavosti pod srovnatelnými konkurenčními fondy.

Můžete tedy podrobně vysvětlit, proč J&T Money vykazuje tak nízkou kolísavost?
Mnoho dluhopisů, které drží J&T Money, nakoupili ve velké míře také soukromí investoři, mimo jiné i klienti privátního bankovnictví J&T Banky. Ti většinou drží své dluhopisy do splatnosti bez ohledu na to, jestli zrovna nějaká centrální banka mění úrokové sazby nebo Čína devalvuje svou měnu. To se nedá říci o institucionálních investorech, tj. penzijních, investičních a hedžových fondech, bankách, pojišťovnách apod. Manažeři institucionálních portfolií podléhají dojmu, že musí na každou novou zprávu nějak "zareagovat". Hojně obchodují a často všichni chtějí udělat to samé ve stejný moment. Přesuny velkých obchodů tam a zpět logicky vytváří kolísavost cen. S dluhopisy, které má J&T Money v portfoliu se také běžně obchoduje, ale zastoupení institucionálních investorů odhaduji jako nízké a tomu se dá přisuzovat fakt, že jejich kolísavost je nižší.   

A co dluhopis EPH? Všude se objevují zprávy ohledně zadlužení firmy. Jaký máte na něj pohled a jak velkou váhu zaujímá v obou fondech?
U EPH zdaleka nejde jen o jeden dluhopis. Subjekty z holdingu EPH vydaly v minulosti několik emisí, do kterých se na trzích dá běžně investovat. Manažer fondu musí sledovat expozici proti ekonomicky spjaté skupině jako celku. J&T Bond, jak už jsem výše naznačil, investice více rozkládá a dluhopisů ze skupiny EPH má nyní kolem 3% portfolia. Fond J&T Money je koncentrovanější a v případě dluhopisů holdingu EPH nyní téměř bezezbytku využívá zákonný limit 20% investic fondu v jednom emitentovi.

Energetika je nyní poměrně nepopulární obor a ceny elektřiny klesají. Mnoho velkých hráčů se v minulosti zadlužilo a nyní jsou nuceni aktiva pod tlakem prodávat. EPH jde proti proudu a snaží se naopak levně nakupovat. Zadlužení EPH v absolutní hodnotě roste a někteří investoři z toho mohou být nervózní. Je třeba si ovšem uvědomit, že skupině EPH v rámci expanze roste i objem majetku, který je navíc nakoupený za nízké ceny. V rámci používaného ukazatele dluh oproti provoznímu zisku je zadlužení EPH na úrovni běžné pro energetický sektor, oproti některým konkurentům dokonce výrazně nižší. Samozřejmě záleží, jestli se EPH v jeho akviziční strategii bude dařit stejně dobře i v budoucnu a jak se budou vyvíjet ceny energií. Určité riziko je ovšem vlastní každému podnikání a každé investici.

Jaký bude dopad ukončení intervencí ČNB na fondy J&T?
Co se týká dopadu kurzových změn, tak ty by měly být velmi omezené. Pouze menší části portfolií fondů jsou vystavena měnovému riziku a i ty dozajistíme, jakmile se centrální banka přiblíží ukončení intervenčního režimu.

Proč by měl klient investovat zrovna do těchto fondů, komu jsou fondy určeny?
Oba fondy jsou vhodné pro klienty, kteří hledají výnosnější alternativu k termínovaným vkladům a spíše než absolutní výnos hledají stabilitu. Fondy J&T mohou být vhodné i pro klienty, kterým skončilo stavební spoření a hledají kam jednorázově umístit tyto prostředky při zachování flexibility nakládání s nimi. Pokud je investiční horizont delší než tři roky, pak bych i vzhledem k výše uvedenému vyššímu potenciálu preferoval J&T Bond.

V případě potřeby, jak může klient své prostředky z fondů vybrat?
Fondy fungují standardně podle české legislativy upravující kolektivní investování. Fondy jsou otevřené a lze do nich kdykoliv vstupovat i vystupovat. Vzhledem k tomu, že naše fondy mají zpravidla týdenní oceňování (někdy může být perioda delší, pokud oceňovací den připadne na víkend či svátek), trvá proces prodeje od zadání pokynu až k obdržení peněz zhruba 14 dní.

Jaká je strategie pro tento rok, jaké změny zvažujete ve fondech udělat?
Uvažuji o tom, že portfolio J&T Money rozšířím v menší míře o realitní investici z regionu střední Evropy. Většina prostředků fondu v každém případě nadále bude v dluhových instrumentech a J&T Money zůstane také výrazně koncentrovanější než J&T Bond.

Do fondu J&T Bond konstantně hledáme nová jména. Tato práce je radostnější než například před rokem, protože je výrazně levněji. V poslední době jsme investovali například do dluhopisů papírenského holdingu Sappi působícího v Jihoafrické republice, USA i Evropě. Další nedávnou investicí je v Brazílii sídlící producent masa a masných výrobků JBS, který patří k největším společnostem svého druhu na světě a má, kromě domovské Brazílie, významnou část provozů v USA, Británii a Asii.